Genový klíč 5

Richard Rudd GK 5

" V jistém směru však bývá netrpělivost lidmi nazírána jako pozitivní rys, neboť nás může podněcovat k akci a vytrhnout nás z naší spokojené nečinnosti. To je však mylný dojem, protože netrpělivost pramení z neklidu a všechny činy vycházející z neklidu jsou mimo harmonii s celkem. Je velký rozdíl mezi tím, je-li východiskem našeho jednání neklid, anebo odhodlání."

Poslední věta se mnou neuvěřitelně rezonuje. Cítím, jak moc je důležitá pro změnu, kterou nyní podstupujeme. Čím dál víc ve svém životě zakouším, jaké to je, když se pro něco odhodlám a z tohoto pocitu konám. Prostoupí mnou vášeň pro danou věc. Cítím vzrušení a radost. Vše plyne a přichází i lidé, kteří mi pomáhají. Radost z konání se tím násobí. I když já teď spíš prožívám období nekonání. Čekám, až se vše poskládá. Učím se trpělivosti. Čekám, až čas dozraje. Cítím celou svou bytostí, že přichází změna. Přichází něco nového. V mezi čase se potkávám s fantastickými lidmi.

Moje kamarádka akupunkturistka uspořádala meditaci u sebe doma. Jen tak spontánně se skupinka jejich známých dohodla, že by se mohli scházet v pondělí na meditaci. Měla jsem štěstí, že jsem byla přizvána. Byl to fantastický zážitek sdílení, propojení. Povídali jsme, jedli, pili, meditovali.

Každý přispíval svou částí. Vše bylo spontánní, neorganizované. Krásně vše plynulo. Každý přinesl, ale i si odnesl, co měl.

Následující týden, jsme se setkali u mě v masérně na povídání o astrologii a nastupujícím čase Berana. Moje kamarádka astroložka nabídla setkání a lidé přišli. V malém prostoru nás bylo asi 12. Směsice různých lidí, s různými znalostmi o astrologii. Byl to velmi krásný naplňující čas.

Proč o tom píši? Protože vše vyplynulo jaksi samo od sebe. Stalo se to, až čas dozrál. Nikdo netlačil, příliš neorganizoval. Seděli jsme na zemi v kruhu, v těsné blízkosti jeden od druhého. Tím, se vše zintenzivňovalo.

V obou případech, jsem poznala něco úžasného - nového. Synarchii. Nová zkušenost nového setkávání. Každý přispíval svým dílem. Jedinou podmínkou bylo, být sám sebou a nebát se sdílet, otevřít se.

Myslím, že jsem musela počkat na obě setkání, abych mohla napsat o GK číslo 5. :-). Tato setkání mi dala pocítit pro mě důležitou odpověď na otázku, proč jsem se před lety rozhodla odejít z úřadu a otevřít prostor U Zeleného Slunce. Odpověď, kterou jsem dlouho hledala je, že vyloženě miluji, když se lidé po masáži uvolní natolik, že odhodí všechny své masky, role, svá stanoviska a přesvědčení. Otevřou se ve své opravdovosti. V tu chvíli se stane zázrak. Propojí se naše srdce. Ukáže se naše lidství v plné své velikosti. Neznám krásnější pocit.

Stíny GK 5 Nátlakovost a Pesimismus prostupují naší společnost. Proč? Ztratily jsme důvěru v život, v životní rytmy. Nejsme ochotni procházet obdobími zimy, smutku, bolesti, utrpení, nečinnosti. Nejsme dostatečně trpělivý počkat, až čas dozraje. Není "in" být smutný, líný, v bolesti ze ztráty. Není "in" prožít období nepohody, tak dlouho, jak jen naše tělo potřebuje. " In" je ukázat, že zvládám stres, jsem v pohodě a brzy vše překonám. Jenže naše duše ví, že jsme nic nepřekonali. Že se bojíme, že jsme smutní, že nevíme, jak dál. Nic nelze schovat. Co potlačíme, vyleze ven s větší silou. Proto dnes mnoho lidí trpí nespavostí, úzkostmi, depresemi. Nedopřáváme si čas na zpracování všech emocí, nemocí, zážitků. Nedopřáváme si čas na život.

Když se podívám na dnešní dobu, co nám přináší, z jiného úhlu pohledu, vidím šanci navrátit se zpět k přírodě a jejím cyklům. Je to šance najít hlubokou a neotřesitelnou důvěru v ŽIVOT. Důvěru, že vše je přesně tak, jak má být. Vše se děje, přesně tak, jak má. Důvěru, že až přijde čas, budeme vědět, co dělat a protože jsme počkali, odpočívali a rozjímali, budeme mít i dostatek sil na konání.

Budeme mít dostatek odhodlání, udělat změnu.